Ať už jsme zastáncem našich dušiček či zahraničního haloweenu, pravdou zůstává, že předvečer dne všech svatých, jak se dušičky nazývají, je magický a energií prosáklý čas, kdy snad na každého padne podivný splín, troška nostalgie a možná i smutku.
A není se vůbec čemu divit. Brzy se stmívá, už tak provlhlý vzduch prolíná všudypřítomná mlha líně se valící při zemi, jako by se bála vstát a vydat se do nebe.
Podzim je v plném proudu a my přemýšlíme nad tím, že nejlepší by bylo zůstat někde v teple rodinného krbu s šálkem horké kávy, zachumlaní pod dekou a raději nikam do té zimy a nečasu ani nevystrčit nos.
Ale také je tato doba věnovaná rozjímání a blížící se dušičkový čas nás ponouká k zamyšlení nad tím co bylo, je a bude, myšlenkami nad minulostí a lidmi, kteří jí prošli.A nejsme v tom sami. Již naši předkové rozjímali o věcech mezi nebem a zemí a dali vzniknout právě svátku Haloween.
Staří keltové uctívali tento den své zemřelé předky a zdobením domů, pietních míst a pohřebišť oslavovali každičký okamžik života i smrti. Stavěli před svá obydlí ručně vyráběné lucerny, jednak proto, aby světlo odehnalo zlé duchy a především proto, aby duše jejich zemřelých předků našly cestu domů.
A to je podstatou všeho.
Zastavit se na okamžik a vzpomenout na ty, které nosíme v srdci. Uvědomit si, že lásku nedělají tučně vyzdobené hroby zářící všemi barvami.
Lásku tvoří vzpomínky na ty, které jsme milovali, kteří s námi strávili nějaký čas, který jim byl určen a kteří nás opustili do míst, kde vládne klid a mír.
A až budete zapalovat svíčku v lucerně, v dýni, nebo jen tak doma ve svícnu, zahleďte se do teplého plamínku a vyslovte díky za čas, který jste směli prožít se svými babičkami, dědečky, maminkami,tatínky i dětmi nebo sourozenci, díky za neopakovatelné chvíle, které nás hřejí v srdci, kdykoliv si na ně vzpomeneme.
Láska a hřejivá vzpomínka jsou právě tím plamenem, který v nás hoří celý život, a který láká duše našich milovaných, aby se vrátily domů.....
Žádné komentáře:
Okomentovat